Gardenissima 26.-29.3.2015

Itálie/Val Gardena - Ve čtvrtek 26.3. se HB Ski Team vydal na cestu do italské Val Gardeny na nejdělší závod na světe v obřím slalomu - Gardenissimu 2015. Výpravy do jižního Tyrolska se zúčastnily všechny tři sestry Havlíčkovy

garda 2015

- Lucinka, Adélka, Mirečka s rodiči, trenér Martin Kachlíř s celou rodinkou, Dan a David Ryškovi s rodiči, Jozlovi - bohužel bez Dády, která musela zůstat doma ležet s angínou, všichni Barákovi, trenér David Myslivec, Terka Kárníková a Lenka Blažejová. Po celodenní cestě nás Val Gardena uvítala deštivým počasím, ale včichni věřili, že se počasí zlepší. Podle předpovědi to tak opravdu mělo být.

V pátek ráno se všichni celí nedočkaví těšili na rozježdění a předzávodní trénink. Zamířili jsme tedy na první italský sjezd, na sjezdovku Sasslong. Déšť se přes noc na vrcholkách hor změnil ve sněžení a svěťáková sjezdovka Sasslong tak byla zachumelená 10-ti cm čerstvého prachového sněhu. To těžce nesl David Myslivec, který se těšil, jak prožene své 190 cm dlouhé lyže na umrzlé pistě v dlouhých rychlých obloucích. V čerstvém rozježděném sněhu se ale moc rychle jezdit nedalo. Ze Sasslongu jsme měli výhled na závodní sjezdovku. Nahoře start, dole cíl - mezi tím převýšení 1033 m. Po pár sjezdech na Sasslongu jsme si jeli Secedu prohlédnout zblízka.

Sjezdovka je dlouhá 6 km. Nahoře prudší část, u chaty zlom, kde prý borci ze SP skáčou. Pak mírnější část s několika "velbloudími hrby", kde člověk nevidí, kam sjezdovka dál vede. Bude nutné si tedy sjezdovku dobře zapamatovat. Krizové místo je potom pravoúhlá zatáčka, kde si musíte pohlídat správný nájezd. Po zdolání zatáčky je trať zase strmější a ve stínu - tady to rychle pojede. A do cíle ještě poměrně daleko. Jako nováček na Gardenissimě jsem si vůbec nedokázala představit, jak vlastně závod pojedu. Dá se jet 6 km naplno? Nebo je potřeba šetřit síly, aby člověk vydžel až do cíle? V hlavě se mi honily rady zkušenějších kolegů - jet naplno, čím jsi dole rychleji, tím to míň bolí. Trať se prý zdá být nekonečná. Slova Petra Jíchy - už bych to v životě nejel :). Po dvou minutách tě začnou bolet nohy, pak záda, pak už tě bolí úplně všechno, a do cíle daleko... Hodně také bude záležet na počasí. Pokud bude teplo, vyjedou se koryta a my se startovními čísly 457, 472 a 575 budeme mít trať jako bobovou dráhu. To se pak člověk musí držet zuby nehty v korytech, aby z dráhy nevyjel, což stojí hodně sil. Tiše závidíme babče Ivče, která má startovní číslo 2. Další záludnost závodu je ta, že současně startují dva závodníci a vrchní nejprudší část jedou vedle sebe v paralelním slalomu. Obě dvě trasy se sjíždí v jednu až za zlomem, pod hospodou. Nevyplatí se jet příliš opatrně. Pokud nejste první v paralelním slalomu, těžko se pak v trati předjíždí... No, uvidíme, jak to všechno dopadne. Hlavně dojet... Škoda, že si nemůžeme tréninkově sjet celou sjezdovku vkuse v dlouhých obřákových obloucích. Kvůli rozježděnému, a teď už i mokrému rozrytému sněhu, to nejde. Všechno špatné je k něčemu dobré - alespoň pošetříme síly na závod. 

V sobotu vstáváme za tmy, v 6:30 nám jede první lanovka. Hurá na prohlídku trati. Na rozestavěné brány koukáme už z lanovky, je to paráda - oplocená trať a brány od shora až dolů. Počasí ideální - mrzne a svítí sluníčko, takže bude pěkně vidět a trať by měla dlouho vydržet bez koryt. Je to nádhera, hlavně abychom zajeli dobře. Při prohlídce trati se snažíme si zapamatovat několik klíčových míst - hlavně horizonty, za které není vidět a záludnou pravoúhlou zatáčku. Zapamatovat si celou trať se 115 branami se nepodaří asi nikomu... V 8 hodin je start. Fandíme naší babče Ivče se startovním číslem 2 a obdivujeme nejstarší účastnici závodu 82 letou Italku, která se statečně pustila do závodu. My přijdeme na řadu až po 11 hodině. Jdeme se tedy rozlyžovat. Účastníci závodu jsou rozděleni do mnoha kategorií - podle věku, podle vyjetých či nevyjetých FIS bodů, jsou zde i zvláštní kategorie, např. pro novináře, lyžařské legendy ale třeba i neslyšící. Jsme zvědaví na nejlepší závodníky - ze Světového poháru. Ti mají startovní čísla kolem stovky. Jdeme fandit k hospodě, dívat se, jak budou skákat z terénního zlomu. Nejrychlejší čas zajel Max Franz z Rakouska 3:41:62. 

Náš start se pomalu blíží. Nervozita stoupá, ale snažíme se zachovat klid. S číslem 457 uzavírám startovku kategorie Masters C1, C2. Jedu jako jedenáctá v této kategorii. Mám výhodu, že v paralelní části trati pojedu sama. Jsem ráda, alespoň mne nikdo nebude rozptylovat :). Start se vydařil. Vrchní část se mi jede dobře, brány jsou postavené krásně pravidelně. U chalupy slyším hlasité povzbuzování členů HB Ski Teamu. Nejprudší část trati mám za sebou, teď přijde dlouhá mírnější pasáž s nepříjemnými terénními nerovnostmi, za které není vidět. Předjíždím jednu závodnici. Naštěstí jsme se potkaly na dobrém místě a předjetí bylo bez problémů. Teď hlavně pohlídat pravoúhlou zatáčku. Vše dobře dopadlo. V závěru trati mě ještě předjíždí dvě závodnice, které startovaly po mně. To mne vyprovokovalo ještě z posledních sil zabrat a zrychlit. Pověsila jsem se na ně a do cíle dojíždíme jako rozjetý vlak. Jsem zadýchaná, nohy mě bolí. Ale není to tak hrozné, jak jsem si myslela. Jsem ráda, že jsem trať zvládla a dojela do cíle. I když dle únavy soudím, že jsem ještě měla rezervy a mohlo to být lepší. Výsledný čas zatím nevím, nevšimla jsem si tabule s časomírou. Čekám v cíli na Terezku, která měla startovní číslo 472. Terka je také úspěšně v cíli s časem 5:01:77. Je také ráda, že je dole. Sice trošku nespokojená, ale to závodník asi musí být, aby měl snahu se pořád zlepšovat. Společně se jdeme občerstvit na raut a čekáme, až do cíle dorazí i Milan. Milan si závod také užil, dojel ve svém osobním rekordu na Gardě s časem 4:59:52 min. Průběžně čteme vytištěné výsledkové listiny. Babča Ivča je 3. (5:45:82), já také (5:09:68), Terka 7. (5:01:77) a Milan 19. (4:59:52). Mám obrovskou radost a už se těším na oslavu s kamarády. Odpoledne si jdeme ještě zalyžovat.

V neděli přišel na řadu závod dětí. I tady měl HB Ski Team své zástupce: Adélku Havlíčkovou, Dana Ryšku a Davida Jozla. Děti měly připravenou závodní trať o délce 2 km, se 62 branami a převýšením 463 m. Startovalo se ze stejného místa jako dospělí, což byl rozdíl oproti loňskému roku. Fanouškovská skupina zaujala stejné místo jako v sobotu a hlasitě povzbuzovala naše dětské závodníky. Jako první se do trati pustila Adélka se stratovním číslem 4. Adélka byla nejmladší účastnicí závodu. I přes dva pády statečně dojela do cíle a nasbírala cenné zkušenosti. Se startovním číslem 41 jel David Jozl, který předvedl krásnou jízdu. S časem 2:07:09 obsadil skvělé 7. místo. Danu Ryškovi se startovním číslem 85 se závod také povedl. Zajel čas 2.03:54 a ve své kategorii skončil na výborném 6. místě. 

HB Ski Team se tak ve světě opět neztratil :). Všichni se už teď těšíme na další ročník, kde se pokusíme své výsledky zase o něco zlepšit :). 

Text: Lenka Blažejová

Foto: David Myslivec

Výsledky: http://www.gardenissima.eu/it/gara/classifiche.html

Článek ve SNOW magazínu: http://snow.cz/clanek/3455-gardenissima-2015-nejdelsi-obrak-sveta-jednou-a-navzdy